Jaro kriplů

3/5 ( ratings)

Skupina tělesně postižených dětí rehabilitujících v lázních odjíždí na zážitkový kurz: kromě zmrzačených těl mají děti i ztrápené duše, jsou rozhádaní, zaťatí vůči sami sobě i vůči svému okolí. Hlavním hrdinou je třináctiletý Skin s postiženou levou rukou stíhající sen o tenisové kariéře. Spolu s ostatními má absolvovat program, který nemůže dát dohromady jejich ztrápená těla, ale měl by uklidnit napjatou atmosféru, vylepšit vzájemné vztahy, posílit sebedůvěru.
Ani u "normálních" dětí nebývá zážitkový kurz bez rizik, zde jsou však prožitky ještě o něco intenzivnější, bolest ještě o něco palčivější, nadávky ještě o něco neurvalejší, vztahy ještě o něco pokřivenější a cesta k sobě samým ještě o něco komplikovanější. Půjde o víc, než se zdá. Půjde o život.

"Ozvaly se fotbalové chorály, vzbudil Kemyho a běžel. Ale ne na svůj kurt, ale na ten, který připravili týmáci. Ale ne k nim, ale od sebe, protože běžet od sebe je ten nejrychlejší způsob běhu."

Nejkrásnější kniha pro děti a mládež, jaro 2011
Nominace na BIB 2011, IBBY SK

Z recenzí:

"Kolikrát se vám stane, že otevřete knihu a zavřete ji dřív, než sebou o zem ve dvorci soupeře praští míček po přesně umístěném servisu Gorana Ivaniševiće? Tak jako čerstvě natočené pivo přitahuje štamgasta z Horní Dolní k další a další konzumaci, tak kniha Jaro kriplů od Daniela Rušara přitahuje čtenáře k opětovnému otevírání a zavírání... Stylistika autora připomíná někdy spíše moderní poezii nežli klasickou prózu. Časté střídání rolí, témat, podobně jako popis vnitřních pochodů a vztahů prostřednictvím modelů chování považuji za masakrálně podařené."

"Jaro kriplů zaujme už od prvých riadkov svojím expresívnym jazykom plným slangu a neologizmov, ktoré pripomína legendárne literárne experimenty Mechanický pomaranč či Prezydent krokadýlů...Názov prózy Jaro kriplů a prezývky jednotlivých detí, napr. vozíčkara Ladislava prezývajú Šofér vykazujú sympatickú dávku odtabuizovaného cynického humoru. Keď si zvykneme na originálnu rozprávačskú štruktúru a neošúchaný jazyk s množstvom metafor, začínáme si čítanie užívať."

" může působit jako cynická hříčka i jako jazykový experiment hodný autora Mechanického pomeranče Anthonyho Burgesse nebo Doroty Maslowské. Za silnou vrstvou černého humoru ale prosvítá hluboké porozumění." .

"V puberte patrí boj so svojou inakosťou ku každodenným prehrám v prospech zdravších a šikovnejších. Ktorí Vám to nezabúdajú pravidelne pripomínať. A jediné, čo vás pripraví na zvyšok života s telesným hendikepom, je život sám, deň za dňom, bez zlepšenia, ktoré už nikdy nepríde... Aj Skin bojuje. Proti osudu, proti svojej ľavej ruke."