V Impériu zůstává Ryszard Kapuscinski věrný svému životnímu tématu – politické a duchovní dekolonizaci světa. Líčí totiž rozpad poslední největší koloniální říše dvacátého století, kterou byl někdejší Sovětský svaz. Je to cestování časem – poprvé se setkal autor s Impériem ještě jako školák, když Rudá armáda obsadila v roce 1939 východní část tehdejšího Polska – i prostorem, neboť jeho reportáže nás zavádějí nejen do Moskvy, na Ukrajinu a na Kavkaz, ale i do nejzazších míst říše, jako je Vorkuta za polárním kruhem nebo Kolyma v nejvýchodnějším cípu Sibiře. Současně je to i cesta do nitra sovětského systému a onoho zvláštního lidského druhu, jakým byl homo sovieticus.
V Impériu zůstává Ryszard Kapuscinski věrný svému životnímu tématu – politické a duchovní dekolonizaci světa. Líčí totiž rozpad poslední největší koloniální říše dvacátého století, kterou byl někdejší Sovětský svaz. Je to cestování časem – poprvé se setkal autor s Impériem ještě jako školák, když Rudá armáda obsadila v roce 1939 východní část tehdejšího Polska – i prostorem, neboť jeho reportáže nás zavádějí nejen do Moskvy, na Ukrajinu a na Kavkaz, ale i do nejzazších míst říše, jako je Vorkuta za polárním kruhem nebo Kolyma v nejvýchodnějším cípu Sibiře. Současně je to i cesta do nitra sovětského systému a onoho zvláštního lidského druhu, jakým byl homo sovieticus.